Čas mrtvých

18. října 2016 v 21:01 | JaeYeon |  Deník jedné 16ky
Ačkoliv tento název zní velice morbidně, myslím, že to až tak morbidní není. Ráda bych vysvětlila, o co valstně jde.
Každým dnem se zde u nás blíží svátek zesnulých a v Americe halloween. Hodně lidí se v tomto čase rádo bojí, kouká na duchařské horory a čte si zajímavé příběhy na toto téma. A já nejsem výjimkou. Ale když se tedy tento čas blíží, co kdybych věnovala jeden článek tomuto tématu? ^_^
Mnoho z vás je obdivovatelem paranormálních jevů, takže jsem si řekla, že bych mohla připravit nějaký článek na toto téma


Asi si říkate, co asi začnu mlet za nesmysly... Dalo by se říct, že to je lehce nesmysl... Ale i tak vám ho povím.
Je to takový můj maličký příběh, který se mi stal cca před 3-mi lety. Žila jsem v takové napůl vesničce v krásném a velikém domě... Lépe řečeno vila. Byla postavená na základě řecké kultury (modré okna a bílé zdi). Ovšem jen z venku. Ve vnitř domu byla chodební a kuchyňská podlaha z kachel, dřevěné parkety v obýváku, pracovně a ve všech ložnicích. Zdi byly velmi krásně architektonicky postavěny. Celý dům byl moc pěkný. Zahrada? Ta byla jak obrovské fotbalové hřiště. Na první pohled se zdálo, že to bude perfektní bydlení. Že vše bude, jak má být. Ovšem ta radost z bydlení netrvala navždy. Po nějaké době bydlení se začaly dít velmi zvláštní věci. Ale všechno pěkně po pořádku. Začalo to, když jsme si pořídili kočku. Na noc jsme jí zavírali, aby neškrábala zdi. Už jen pokus zavřít jí byl strašný boj... Vždy se strašně něčeho bála a nenáviděla noci. Viděla jsem, že se na ní něco mění. A ačkoliv to u koček není úplně normální, ona se jednou sebrala, utekla a už se nikdy nevrátila. A i když jsem jí párkrát možná zahlédla, už se nikdy neodvážila vstoupit na náš pozemek. Po jejím útěku už se to celé jen zhoršovalo. V tom domě byl sklep. Byl obrovský. A bylo jedno, jestli je den, noc, jestli je zhasnuto nebo rozsvíceno. V tom sklepě byla zároveň i prádelna. A i přes to jsem tam mohla za celý život jít tak maximálně 10x. A bylo to pro mě za trest. Do teď si ani pořádně nedokážu vysvětlit, proč jsem nenáviděla se byť jen přiblížit k tomu sklepu. Už delší dobu jsem velmi zle spala. Pořád jsem měla pocit, že někdo u mě stojí, že mě někdo sleduje. Okna byla zavřená, ale přísahám na cokoliv, že tam byl průvan. Ráno jsem se probouzela a mývala jsem modřiny, které ale ani nebolely. Bylo to často... Stejně jako ta kočka, i já jsem nenáviděla noci. Záchod byl jen 5 kroků od mého pokoje, ale já jsem se i tak snažila to vydržet... A tak to bylo často.. A bylo to horší a horší.. Ale před 3-mi lety se to zhoršilo... Došlo to do toho stádia, že jsem začala mít úzkostné stavy. Nenáviděla jsem jen pocit, že se tam budu muset vrátit. Bála jsem se i pobytu na zahradě... A ty stavy začaly být takové, že jsem si prostě sedla do rohu a začala hodně brečet a klepat se. Byla jsem nervózní a najednou jsem až skoro zvracela. A bylo to z ničeho nic. Vlastně tu nebudu říkat, že jsem viděla stíny, že jsem slyšela hlasy atd. Vlastně jsem je totiž neslyšela a nic jsem nikdy neviděla... Ale ty pocity, ty ani neumím vlastně popsat... Postupem času už jsem brečela i 6x denně. Rodiče si to nedovedli vysvětlit a chtěli mě poslat za psychologem. Pak už jsem jím ale řekla, že si myslím, že se tam něco děje, že už to není normální. Řekla jsem jím ty svoje pocity, ten podivný strach. A o těch stavech, o kterých ani nevěděli. Řekla jsem jím, že než jsem usla, tak jsem měla pocit, že se na mě někdo dívá.. A věděla jsem to.. Řekla jsem jím o siluetě lidské bytosti, která se objevila na mém okně. Tu jsem jím i ukázala na fotce. Měla jsem to štěstí, že mý rodiče na paranormální jevy lehce věří. Takže po dlouhé diskuzi o tom, že už to nevydržím a že si myslím, že tam nejsme sami, jsme se dohodli na tom, že zkusíme sehnat někoho, kdo se o tento obor zabývá. Dřív, než se ten člověk ale objevil jsem se snažila zjistit o tom domě co nejvíce věcí. Asi byste řekli, že to je beztak 150 let starý dům, jak to většinou bývá, ale ne. Překvapivě to byl pouze 10 let starý dům. Ten nechal majitel postavit své manželce, která mu nakonec umřela. Takže jsem hodně podezírala, jestli tam z ní něco nemohlo zůstat... A po příchodu jistého pána to začalo... Nejprv zkoumal sklep, pak první patro a nakonec druhé. A ano, opravdu v tom domě byla nějaká paranormální aktivita. Ale k mému překvapení to nebyl pouze jeden jev, ale bylo jích tam mnohem více... Ještě toho měsíce jsme se vystěhovali. Co se tam děje dnes a jak to tam vypadá, to už se asi nedozvím, každopádně toho nelituju. Už bych se tam nikdy nevrátila ani na návštěvu.
Ačkoliv to zní velice nevěrohodně, bohužel to byla skutečnost, která má pozbytek života hodně poznamenala. Získala jsem touto zkušeností vážnou fóbií z velkých prostor a ze zrcadel (zrcadla si úplně nedokážu vysvětlit). Hodně dlouho jsem se dávala dokupy, ale ačkoliv je to 3 roky, doposud jsem se z toho úplně nevzpamatovala. Vždycky jsem byla člověk, co se o to zajímal a co na to věřil, ale netušila jsem, že sama něco takového zažiju. A popravdě? Dle mého názoru je to jedna z nejhorších psychických zkušeností, kterou člověk může zažít a už nikdy v životě to nechci.

Každopádně tohle je asi všechno, takže hodím takovou otázku:

Zažili jste vy někdy něco podobného nebo aspoň věříte na paranormální jevy?

O svůj příběh se kdyžtak podělte v komentářích

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tohru- Tohru- | E-mail | Web | 20. října 2016 v 21:01 | Reagovat

Verím na paranormálne javy, ak sa tomu vôbec dá tak hovoriť. Taktiež takéto veci sa v domoch stávajú aj keď zvyčajne v takých starších. Je mi teda ľúto, že si si to prežila. Osobne nejaké veľké skúsenosti nemám... Raz som videla zvláštne veci na cintoríne, kde máme aj údajný les samovrahov... Je to smutné... Ale rozpisovať sa o tom nebudem. Keď cítim niečo divné dosť mi pomáha modliť sa, potom ten pocit väčšinou zmizne.. Časom... No... Je to nepríjemné a som rada, že nie som z tých čo to aj vidia, nie len cítia

2 Jaeyeon Jaeyeon | E-mail | Web | 22. října 2016 v 21:56 | Reagovat

To jsem si bohužel myslela též. Dělala jsem všechno proto, abych se rozptýlila, ale bohužel to nešlo.. Tady v Česku máme též jeden les, do kterého chodí málo kdo. Jmenuje se Bor a je tam prý vysoká paranormální aktivita

3 Sayuri Sayuri | Web | 29. října 2016 v 16:12 | Reagovat

Na paranormálne javy verím, zažila som si svoje a to ma dosť presvedčilo o tom, že mám od toho dať ruky preč a rešpektovať to. Ako pubertiačka som s kamarátkami dosť vyvádzala, často sme sa snažili vyvolávať duchov a podobné čarodejnícke veci až sa stala nehoda, kamarátka skončila v nemocnici a my sme pochopili, že hoc ducha neuvidíme oni nás nejakým spôsobom áno a už sme nikdy viac nič také nerobili. A ked som vyrástla, kúpila som si sviečky, talizmany, lapače snov a obdobné vecičky, aby som už nikdy podobnú skúsenosť nemala.

4 Jaeyeon Jaeyeon | E-mail | Web | 29. října 2016 v 16:32 | Reagovat

Naprosto tomu rozumím, sama moc dobře vím, jaká zkušenost už to je, takže už se osobně k tomu radši přibližovat nebudu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
banner Výsledek obrázku pro JAPAN ICON Totoro stamp by Japanfanzz
Totoro Stamp by xXMandy20Xx Sushi Stamp by Fluffntuff Asian Drama Stamp by ShadowDragon22 Astro K-pop Stamp by kise-cchii B.A.P Power Stamp by Saiya-STORY Blood, sweat and tears - Jimin stamp by D-g-A Anime Is Art by sambees 707 I | Mystic Messenger by JustYoungHeroesJumin II | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Zen II | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Jaehee I | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Yoosung I | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Mystic Messenger stamp by Crazybadluck Yuri on Ice Stamp 06 by JG-Callie [ YURI ON ICE ] [ STAMP ] Zombie huuuug. by imurdad Yuri on ice stamp by mysources VIXX Stamp by Unii-Hime182 VIXX-stamp by TanyaGreece