1. díl- úvod

31. října 2016 v 19:36 | JaeYeon
Ahojte,
Tak jsem začala, sice předčasně, ale začala. Ano, s povídkami. A mou první bude hudební povídka o dívce, která měla sny a o chlapci, který jí její sen pomáhal splnit ^_^ 1. díl bude sice krátký, ale bude to úvod. Pokud budu stíhat, možná přidám i další díl :) Pokud se vám povídka líbí-nelíbí, určitě zanechejte jakkoukoliv reakci, budu moc ráda :) Přeji příjemné čtení, JaeYeon


Menší informace!
Příběh je vyprávěn hl. postavou. Tedy její vzpomínky. Tudíž věty napsány kurzívou je její povídání v současné době.



"Mami! Mami! Podívej, toto mě naučil dědeček!" Začala jsem hrát jakousi melodii
"Páni! Jsi moc šikovná Ha Yoon! Jde ti to!" Hlasitě mi odpověděla moje máma...
"Ha Yoon!! Holčičko moje! Prosím tě, prober se!! No tak, co se ti stalo!! Ha Yoon, slyšíš mě? Otevři oči!"
Bylo mi teprve 8, když se to stalo...


Čím to vlastně začalo? No, to by mě taky zajímalo, ale nejdůležitější částí toho všeho se stalo toho rána, kdy jsem byla napůl rozpadnutá, 17-ti letá, líná holka, která kromě školy, jídla, spaní a hraní na klavír, nedělala nic jiného. Vlastně spánek a hra na klavír byl smysl mého dosavadního života. Dokázala jsem prospat a prohrát celý den...

"Hey! Ty malá, líná... Bože můj Kim Ha Yoon, vstávej! Už jsi měla před půl hodinou vstávat. Za hodinu a půl ti to jede a ty se tu rozvaluješ, jakoby nic! Aigoo.." řvala na mě moje starší sestra, mezitím co já jsem se pohodlně válela v mé krásné a milované posteli. Přejela jsem jí líným pohledem. Měla na sobě modré uplé džíny a volný svetr. Na hlavě měla ze svých krásných dlouhých vlasů obyčejný drdol, který jí taktéž slušel. Celou její postavu rozzařoval její snubní prsten, ve kterém se odráželo ranní slunce. Ano, moje sestra se před měsícem vdala a momentálně je ve 2. měsíci těhotenství. Předemnou stála nádherná, roztomilá a úspěšná žena, ze které bych si měla brát příklad... Ale já se místo toho vesele válím v posteli, zatím co mi za hodinu a půl jede vlak, kterým pojedu do mého vysněného Seoulu na přijímačky... Tak dlouho jsem čekala, až budu moci jít zkusit přijímačky na akademii umění... Tak dlouho.. Ale místo nervozity se vsele povaluju v teplé a měkké posteli, zatím co mě moje starší sestra peskuje.
"No jo, no jo, klídek, už vstávám" V polospánku jsem vstala a šla se umýt. Viděla jsem, jak se na mě beznadějně dívá.
Když jsem dohotovila své přípravy, šla jsem se dolů a viděla plný stůl jídla, které připravila moje máma se ségrou. Koukala jsem na to jak na poloopilého mimozemšťana, že jsem si ani nevšimla, že u stolu sedí sestřin vysoký, krásný a hodný novomanžel- Yoon Han Min. "Ehm... Ha Yoon? Dobré ráno" pozdravil mě, ale mě to došlo až za nějakých 15 sekund "Wuoooah... Han Minee... D-Dobré ráno! Promiň, nějak jsem si tě za tou hromadou jídla nevšimla" Snažila jsem se vymluvit s úsměvem "Hahahahahaa, Yoon, ty jsi opravdu beznadějný případ. Pořádně se najez, dnes večer ti to všechno začíná" Usmál se a já jsem se uvolněně posadila k hromadě toho úžasného jídla
...
"Ha Yoon... Moc ti to přeju, budu šťastná, když budeš i ty... Ale... Nechceš si to přece jenom rozmyslet? Je to pro tebe nebezpečné... Je to až v Seoulu... Je to přísliš daleko!" Začala o tom mluvit a já se na ní otráveně podívala "Mami.. Prosím... Nech toho... Do teď se mi nic moc vážného nestalo.. Starám se o sebe a naposledy jsem měla takový stav před 3-mi lety. Jsem v pořádku, tak se o mě neboj" Řekla jsem a pokračovala v jídle "Yoon, co když se ti něco stane? Kdo ti v Seoulu pomůže? Co když se to zhorší, když budeš ve stresu? Ha Yoon, měla by jsi zůstat v klidu. Já nechci, aby se ti ta Leu-" třískla jsem kovovou lžičkou o stůl, postavila se a chystala se k odchodu "Děkuji za jídlo, už musím jít.." Řekla jsem potichu a šla si pro věci. "Ha Yoon!" Zakřičela na mě sestra lítostně, když jsem odcházela od stolu...
Ano, mám leukemii. Nebudu říkat, že trpím, ačkoliv to trochu bolí, když do mě lékaři pořád jenom píchají, vrtají a když mě řežou... Jestli se bojím bolesti? smrti? Ne... Nejvíce se bojím, že už nikdy nebudu moct usednout ke klavíru a cítit ten pocit... Nebojím se toho, jak vypadám a jak budu vypadat později, ani toho, jak to bude bolet, nebojím se toho, protože mám u sebe lidi, které miluji víc, než cokoliv jiného. A tyhle vzpomínky, ty budu mít navždy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Totoro stamp by JapanfanzzTotoro Stamp by xXMandy20Xx Sushi Stamp by Fluffntuff Asian Drama Stamp by ShadowDragon22 Astro K-pop Stamp by kise-cchii B.A.P Power Stamp by Saiya-STORY Blood, sweat and tears - Jimin stamp by D-g-A Anime Is Art by sambees 707 I | Mystic Messenger by JustYoungHeroesJumin II | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Zen II | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Jaehee I | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Yoosung I | Mystic Messenger by JustYoungHeroes Mystic Messenger stamp by Crazybadluck Yuri on Ice Stamp 06 by JG-Callie [ YURI ON ICE ] [ STAMP ] Zombie huuuug. by imurdad Yuri on ice stamp by mysources VIXX Stamp by Unii-Hime182 VIXX-stamp by TanyaGreece